Čeština
Ze strategie vztahu státu a OBP schválené vládou ČR
„V kontextu pořizování jsou v současné době definovány tyto oblasti podstatných bezpečnostních zájmů ČR: ruční a lehké zbraně a munice, informační technologie (IT) a komunikace, ochrana proti zbraním hromadného ničení a výbušninám, velení a řízení, logistické zabezpečení bojové techniky ve výzbroji AČR, polní zdravotnické zabezpečení, kapacity strategické přepravy, pohonné hmoty, kybernetická obrana, prostředky průzkumu a pozorování (ISR12)“.
K tomu existuje možnost použít výjimky z pravidel EU v oblasti obranného průmyslu, definované ve strategii takto:
Dle tzv. zbrojní výjimky z unijních pravidel v případě vojenského materiálu upravené v čl. 346 Smlouvy o fungování EU (dále jen SFEU) může každý členský stát „učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi.“ Uvedená výjimka znamená, že při dodržení podmínek pro její využití, jak byly interpretovány v judikatuře Soudního dvora, je možné poskytovat státní podpory, zadávat zakázky či sjednávat programy průmyslové spolupráce bez dodržení pravidel vnitřního trhu (tj. zejména mimo rámec pravidel hospodářské soutěže dle čl. 101 a násl. SFEU a zadávacích směrnic). Takto vymezená zbrojní výjimka se týká vojenského materiálu uvedeného na seznamu v Rozhodnutí Rady ze dne 18. března 1958. Výrobky uvedené na tomto seznamu musí být „výlučně určené pro vojenské užití“ nejenom z hlediska subjektivního (tj. z pohledu jejich využití, které jim přisuzují zainteresované subjekty), ale i z hlediska objektivního (tj. z pohledu jejich využití, které vyplývá ze samotných vlastností zařízení, která byla speciálně navržena, vyvinuta nebo podstatně pozměněna k těmto účelům).
B. 1 Podpora obranného průmyslu
Důsledkem dotčené zbrojní výjimky je neomezená možnost státní podpory, pokud jde o vojenský materiál (viz výše), jakožto základní prvek zachování soběstačné obranyschopnosti státu.
B. 2 Pořizování obranného materiálu a služeb – zakázky.
Oproti podporám obranného průmyslu je právní situace v oblasti pořizování obranného materiálu a služeb nejednoznačná, což je dáno mimo jiné nedostatečnou judikaturou a krátkou dobou účinnosti směrnice 2009/81/ES. Komise podmiňuje aplikaci zbrojní výjimky požadavkem nezbytnosti (přiměřenosti) a požaduje důkaz, že za účelem odvrácení akutního ohrožení bezpečnosti státu nebylo možné dodržet relevantní unijní pravidla. Čl. 11 až 13 směrnice 2009/81/ES dále obsahují určité odchylky z povinnosti dodržovat v ní stanovené postupy. Z těchto odchylek je nejvýznamnější jednak pořizování v rámci mezinárodních mechanismů zahrnujících nečlenské státy EU (typicky např. agentury v NATO – NSPA, NPA, NCIA)7 a dále spolupráce minimálně dvou členských států založená na výzkumu a vývoji. Směrnice přitom říká, že těchto odchylek nesmí být použito za účelem obcházení směrnice. Dle současného stavu judikatury Soudního dvora EU se jeví jako nadále přípustné přímé pořizování obranného materiálu od národního výrobce z důvodu potřeby uchování životaschopnosti či konkurenceschopnosti tohoto národního výrobce (podpora národního průmyslu) jakožto nepostradatelné součásti ochrany podstatných bezpečnostních zájmů státu.