AOBP na konventu ASD v Praze

30.4.2014
David

Ve dnech 23.-25. dubna 2014 se v Praze sešla elita evropského zbrojního a bezpečnostního průmyslu na výročním konventu ASD (ASD je zkratka pro evropský letecký a obranný průmysl). Evropský obranný průmysl řeší aktuální výzvu globálního trhu, který se mu technologicky a konkurenceschopností vzdaluje (USA) anebo jej dohání (Asie). Technologická převaha evropských firem nestačí čelit tlaku konkurence na třetích trzích, přičemž evropské trhy nestačí v důsledku snižujících se obranných rozpočtů zabezpečit udržitelný rozvoj obranné technologické základny EU. Závislost na externích dodavatelích zbrojního materiálu pak děsí politiky velkých zemí EU, zvyklých na vysokou míru autonomie při použití ozbrojených sil doma nebo v zahraničí. Krize na Ukrajině pak v některých zemích, které se cítí ohroženy více, vyvolává zvýšenou poptávku po nezávislosti na dodávkách vojenského materiálu jak z třetích trhů, tak i v rámci EU. Evropská komise ale svým tlakem na soutěž při pořizování obranného materiálu tak trochu ukrajuje ze suverenity států při obranném pořizování, přičemž i poučený laik ví, že tanky nebo nadzvukové letouny se pořizují v jiném „tržním“ nebo spíše kvazi tržním prostředí než boty. Obranné systémy se buď vyvíjejí za použití nejmodernějších utajovaných technologií, aby si stát udržel technologickou převahu nad potenciálními protivníky, nebo se pořizují jako systémy spolu s komplexním zabezpečením oprav, provozu, munice apod., a to mnohdy na 30 let. Pořízení takovýchto strategicky důležitých systémů se „vyjednává“ a čím chytřejší stát a jeho akviziční systém, tím lepší podmínky pro ceny a provoz si vyjedná. Proto se v EU otevřeně soutěží pouze cca 17% objemu prostředků na obranné nákupy. Zbytek se řeší jinak. Také o tom se vedla diskuze v jednotlivých panelech, kterých se účastnili představitelé českého obranného průmyslu.

Zásadní byly dva panely, které se zabývaly regulatorní rolí EU s dopadem na obranný průmysl. První panel lze podřadit pod export, který je pro náš průmysl zcela zásadní. Konkrétně export duálního materiálu, který je tak silně regulován směrem mimo EU, že mnohdy zcela znekonkurenceschopní naše výrobky. K tomu vystoupil prezident AOBP – viz níže. Dalším problémem je možnost přímé průmyslové účasti domácích podniků na zakázkách ze zahraničí. Ve zbrojařině se totiž řeší nejen kvalita a cena, ale také již výše zmíněné zabezpečení dodávek a provozu systémů nejen v míru, kdy se dá dělat standardní business a každý rád prodá, aby vydělal, ale také v době krize. Pro případ krize je stále možné nejspolehlivěji zajistit dodávky účastí domácích firem na zakázce a posilováním vzájemné závislosti mezi členskými státy EU na těchto dodávkách. Například jeden dodá letadlo a druhý na něj bude vyrábět alespoň některý subsystém i pro všechna ostatní vyrobená letadla, aby nastala vzájemná závislost. K posílení této vzájemnosti se používaly kromě jiného i přímé offsety. Jak dál s offsety po jejich vymycování evropskou komisí bylo předmětem jednání dalšího panelu za účasti Ing. Dušana Švarce. K jednotlivým panelům uvádíme vystoupení představitelů AOBP:

Obchod se zbožím dvojího užití – vystoupení RNDr. Jiřího Hynka

Nejdříve si dovolím vyjádřit svůj pohled na jakoukoliv regulaci. Nenávidím regulace, protože narušují standardní tržní prostředí. Je velmi obtížné mít takový názor v Evropské Unii, kde je koníčkem regulovat téměř vše. Uznávám, že existují určité speciální výrobky, jejichž obchod má být pod státní kontrolou. Ale musí pro to existovat významné důvody.

Přenesme se 30 let zpátky v čase. Evropa byla rozdělena na východ a západ a studená válka byla v plném proudu. Technologicky vyspělí výrobci řídili trh a rozhodovali, komu dodají a komu ne. Omezování obchodu byl smysluplné, protože existovalo nebezpečí, že by určitá zařízení mohla být použita po výrobu zbraní či něčeho obdobného.

Co se od těch dob změnilo? Evropský průmysl má mnohem více konkurentů na celém světě. Především asijské země zvýšily kvalitu své výroby a jsou více než důstojnými konkurenty. Co je jejich největší výhodou? Jejich obchod nepodléhá žádným regulačním omezením. Základní rozdíl mezi minulostí a přítomností je to, že se klíčová role přesunula od dodavatele k zákazníkovi. Dnes si zákazník určuje, od koho nakoupí a od koho ne. Ale kdysi dávno nastavený kontrolní systém pro obchod se zbožím dvojího užití zůstává stále stejný a vůbec nereaguje na současnou situaci. Díky tomuto omezování evropský průmysl stále ztrácí svoji pozici ve světě.

Dalším problémem je definice zboží dvojího užití. Bezpečností rizika ve světě se mění, ale seznam výrobků dvojího užití zůstává bez podstatných změn. Nedomnívám se, že zákaz prodeje obráběcích strojů či motůrků pro letecké modeláře by mohl zlepšit bezpečnostní situaci ve světě.

Jsem přesvědčen, že je nevyšší čas, aby zodpovědné orgány uvolnily pravidla obchodu se zbožím dvojího užití a začaly měnit a zvláště redukovat seznam výrobků, které jsou zařazeny do seznamu zboží dvojího užití. Jestli se tak nestane, může to v dohledné době znamenat likvidaci tradičních evropských výrobců a obsazení uvolněného trhu asijskými konkurenty.

Dovolím si popsat ještě jeden český specifický problém. Když se podíváte do mapy, uvidíte, že Česká republika nemá přímý přístup do žádného námořního přístavu. Musíme převážet naše výrobky přes sousední země, především Německo či Polsko. Jejich úřady mají zavedeny speciální národní předpisy, které se nazývají tranzitní licence. Tato dodatečná povolení omezují naše podnikání. Pokuste se vysvětlit vašemu potenciálnímu zákazníkovi, že dodávky kontrahovaného zboží (třeba technologií pro frézování či soustružení) budou zpožděny o 5 měsíců. Musíte čekat 60 dní na českou exportní licenci a dalších 90 dnů na německou tranzitní licenci. To je 5 měsíců zpoždění zapříčeného evropskou byrokracií. Systém tranzitních licencí, uplatněný na zboží dvojího užití, zhoršuje naši konkurenceschopnost oproti jiným evropským zemím. Jsem přesvědčen, že tato nerovnost musí být neprodleně odstraněna.

Panel k offsetům – vystoupení Ing Dušana Švarce

Dámy a pánové, nejdříve mi dovolte zmínit politiku EU a strategický rámec, ve kterém je potřeba vnímat offsety. Měli bychom mít na paměti, co bylo cílem EU, když přijímala tzv. obranné směrnice v roce 2009. Cílem EU byl silnější a konkurenceschopný evropský průmysl k posílení SZBP. Je otázkou, zda tohoto cíle bylo dosaženo, o čemž pochybuji. Možná v některých částech EU, ale jiné regiony mohou postupně přijít o svůj obranný průmysl a až si to plně uvědomí, bude již pozdě. Pak lze očekávat větší pnutí mezi periferií EU a Bruselem, který bude za snížení pocitu bezpečnosti viněn. Krize na Ukrajině tento pocit může akcentovat.

Jedním z prostředků k dosažení silnějšího a konkurenceschopnějšího evropského obranného průmyslu, tak jak to Komise ve svých dokumentech uvádí, bylo využití tržních sil posílením soutěže. Souběžně měla být posílena kooperace, čili více společných programů k odstranění duplicitní investice do výzkumu, výroby a společné pořizování, k čemuž byla ustanovena EDA. Tyto dva nástroje však jdou proti sobě. Pokud odstraníme duplikace vytvoříme monopolizaci, což znamená konec tržních sil, konec soutěže. To jen podtrhuje složitost obranného trhu.

Abychom porozuměli trhu s obranným materiálem v EU, EDA zadala studii zaměřenou na podmínky trhu, respektive jak jsou zajištěny rovné podmínky. Bylo zjištěno 10 tržních narušení, ale Komise se zabývala pouze jedním – offsety. Varovali jsme Komisi, že odstraněním pouze jedné tržní distorze nezlepší podmínky na trhu a nezajistí férové podmínky soutěže. Navíc statistiky ukazovaly na skutečnost, že EU jako celek přijímá větší objem investic v offsetech z USA, než realizuje offsetovými závazky uvnitř EU. Paradoxně by tedy EU měla přicházet politikou Komise o investice z USA. Ale nevěřím, že hlavní příjemce těchto investic (UK) nenašel cestu, jak to vyřešit, aby netratil.

Také bychom si měli připomenout, že pouze menší část objemu prostředků na obranné pořizování v EU (17%) se realizuje otevřenou soutěží. Většina se realizuje jinak, s použitím článku 346 SFEU, výjimkami ze směrnice 2009/81, kooperativními programy apod.

Je potřeba si připomenout, že menší země často používaly offsety jako jediný nástroj na proniknutí na uzavřené obranné trhy některých zemí, zejména USA. Existuje i další politický aspekt. Je stále více složité politicky „prodat“ veřejnosti pořízení drahých zbraní ze zahraniční bez kompenzace. Naopak to může vést ke škrtání v obranných rozpočtech, pokud se pouze dováží bez účasti domácího průmyslu na zakázce, posílení zaměstnanosti apod.

Nyní ke konkrétním otázkám: Předně existuje špatná interpretace směrnice 2009/81 některými státy. Offsety jsou stále možné s využitím čl. 346 SFEU, ale akviziční systém se tomu nepřizpůsobil.

Slyšíme lamentaci zemí V4, že jejich průmysl byl znevýhodněn, neboť nemají jiný praktický nástroj, jak posílit spolupráci se Západem. Tok zbraní směřuje ze západu na východ, obráceně putují zpravidla komponenty, pokud vůbec. Čl. 21 směrnice k sub kontrahování není velmi využíván k otevření soutěže v dodavatelském řetězci, jak se očekávalo Komisí (já jsem otevření neočekával po zkušenosti s Kodexem chování EBBII v rámci EDA) a není náhradou za offsety.

Jediným pozitivním efektem politiky EU je, že ministři obrany zemí V4 jsou nuceni hledat alternativy, neboť čelí kritice za prosté pořizování ze zahraničí. Jednou z alternativ je posilování kooperace v regionu, více společných programů. Zde lze spatřovat jediný pozitivní efekt politiky Komise.

Další negativní trend po implementaci směrnice 2009/81 je častější využívání agentury NATO NSPA pro národní pořizování, aby se státy vyhnuly evropské a národní legislativě, což průmysl kritizuje. Nevím, jestli toto bylo cílem Komise.